Hrad Vrabinec.

VRABINEC  (Čechy, Ústecký kraj, bývalý okres Děčín) - čedičová hora (350 m n. m.) se zbytky skalního hradu vzdálená 1,5 kilometru severovýchodně od Těchlovic a 7,5 kilometru jižně od Děčína.

        Nepodložené pověsti hovoří o tom, že hrad Vrabinec byl původně založen již ve 12. století. Rozbor archeologických nálezů dokládá osídlení skalního hradiště před počátkem 14. století. Od poloviny 14. století je v blízkých Těch-lovicích doložen rod místních zemanů. V devadesátých letech 14. století založili či obnovili na své poměry poměrně výstavný hrad Vrabník, dále zvaný Vrabinec. Po hradě se jako první psal v roce 1404 Jan z Těchlovic, písemně připomínaný již od roku 1374. Naposledy je jmenován v roce 1419 jako Ješek z Těchlovic a Vrabince. Na hradě měli žít v roce 1407 Jindřich a roku 1411 Martin Kladný z Těchlovic. V roce 1413 či 1414 se patrně prodejem stal Vrabinec majetkem Zikmunda z Vartenberka. Ten jej sice připojil k Děčínu, avšak brzy vložil do zástavy.

       V roce 1425 zde sídlil Mikuláš z Lobkovic. Často proradný Zikmund z Vartenberka neváhal Mikuláše pozvat na hostinu, kde jej zajal a vězněním na něm vymáhal hrad Vrabinec zpět.

       Hrad Vrabinec byl v roce 1427 v majetku Anežky ze Šternberka, chotí Zikmunda z Vartenberka, podávající kněze do nedalekého Rychnova. Podle Augusta Sedláčka měl hrad v roce 1440 přejít do držení Jana z Vartenber-

ka. Při velkém tažení vojsk lužického Šestiměstí a jejich spojenců v roce 1444 měl být dobyt a vypálen i hrad „Reibenick". Podle všech okolností se jednalo právě o Vrabinec. Lze předpokládat, že byl obnoven, ale trvale zůstal majetkem děčínské vrchnosti. Roku 1504 je zdejší zboží ještě uváděno jako vrabinecké, avšak v letech 1515 a 1543 je hrad označován doslovně jako pustý. Rozpadajícímu hradu se v polovině 17. století velmi obdivoval Bohuslav Balbín. Připomíná ještě i zachovalé sklepy.

Neobvyklý skalní charakter vtiskly Vrabinci sopečné sopouchy. Jejich počet odpovídá dvěma velkým a třem menším sukům. Hlavní sopouch je na severovýchodní, druhý na jižní straně vrcholu hory. Hrad se dělil na předhradí, vnitřní část a zástavbu na vrcholu skal. Dnes je přístupný jediný hradní sopouch, a to palácový.

V čele hradu na severozápadní straně se nacházela vstupní brána s baštou, patrně původně doplněná padacím mostem. Za branou se prostíralo předhradí, po západnější straně se přimykající k boční rozsoše hlavního skalního sopouchu. K jihu pokračující komunikace procházela úzkým prostorem, lemovaným na západní straně hradbou a hospodářským traktem. Předhradí se ve své zadní části lomilo k jihozápadu do průrvy mezi druhým jihozápadním sopouchem a menším sopouchem na západě. Bez výzkumu nelze stanovit, zda tato průrva byla zastavěna, či zde bylo pouze opevnění na okraji srázu.

V prostoru mezi hlavním sopouchem na severu a druhým na jihozápadě se nacházel vyvýšený vstup do nevelkého vnitřního nádvoří. Dnes je veden novodobým schodištěm, měl se tu ovšem nacházet menší padací most. Původní terén zde byl patrně upraven do jediné výškové úrovně. Na východní straně nad strží patrně stávala menší budova, jejíž součástí je kruhově zaoblený venkovní základ zdi.

Hlavní palácová stavba obdélného tvaru se podle terénních tvarů nacházela na druhém, jižnějším sopouchu a je dnes zpřístupněna upraveným schodištěm. Kromě pozůstatků palácového zdiva další stavební zbytky v blízkosti ukazují na základy přilehlé hranolové věže.

Na nejvyšším skalním sopouchu stávala ve zbytku patrná hranolová věž obytného charakteru. Přístup k ní snad vedl puklinou vzhůru od severní strany nádvoří po schodišti mezi vlastním vrcholem sopouchu a menším sopouchem k severu; zde se lomil k východu. V těchto místech se zachoval výrazný zbytek přepažovací zdi

Hrad Vrabinec vznikl v extrémním skalním prostředí čedičových skal a pro jeho komunikační systém jej musíme řadit mezi skalní hrady. Jeho řešení se přibližuje stavební podobě hradu Trosky.

Literatura: Packé 1889, s. 10: 11; Sedlaček 1923, s. 89-91; Dlabala 1948. s. 89-90;

Smetana 1966, s. 10; Balbín 1986, s. 279;

Úlovec 1998, s. 3-7; Durdík 1999, s. 605-606: Šedivý 2002, s. 36-38, 53, Dur­dík 2002. s. 109.


 

 

 

Přírodní rezervace VRABINEC

        Kde je Vrabinec? Leží na katastrech obcí Babětín a Přední Lhota na Děčínsku, mezi Malým Březnem a Boleticemi. Důvodem ochrany přírody je fakt, že jde o ostrov teplomilné květeny v chladnější a vlhčí části Chráněné krajinné oblasti Českého středohoří. Střídají se tu svislé skalní stěny se štěrbinovou vegetací, volné sutě na svazích až 40 stupňů a suťové lesy. Vrabinec je dominantní skalní útvar nad svahy údolí Babětínského potoka s přilehlými sutěmi a suťovými lesy. Přírodní rezervace se rozprostírá na ploše 8,77 hektaru v nadmořské výšce 198 - 350 metrů. Jako státem chráněné údolí má status od roku 1993. Na vrcholu mezi skalami jsou sotva patrné zbytky středověkého hradu ze 14. století postaveného pány z Těchlovic. Historicky je hrad doložen v roce 1404 jako Vrábník, později v roce 1425 se uvádí jako Sperlingstein.

Ostrůvek teplomilné květeny v jedné z nejsevernějších částí labského údolí u nás představuje směs zvláště chráněných druhů rostlin - například tařice skalní, bělozářky liliovité, modřence tenko květého, nádherné lilie zlatohlávka, medovníku meduňkolistého a dalších. Některé druhy žijí i ve skalních štěrbinách jako tařice skalní. V jarním období pak nastává nevšedně krásný jev, kterém říkáme kvetoucí skály.

Co se týče skladby dřevin kvalita a stav porostů odpovídá podloží, terénu a místnímu klimatu. Jde většinou o vitální porosty středního stáří, dominují tu lípy, habry, duby, buky, borovice a břízy. Jsou bohatě plodící bez známek zjevného poškození, s dobrými přírůstky. Hospodaření je podřízeno extremitě stanoviště s velmi obtížným přístupem, proto se omezuje na nejnaléhavější obnovné prvky s cílem udržení či zlepšení kvality stávajících porostů a maximálního přiblížení přirozené skladbě. Chráněné území navazuje i na síť značených turistických cest. Je přitažlivé romantickou rozervaností geomorfologického útvaru a atraktivním pohledem z vrcholových skal.

Geologické poměry v chráněném území a okolí jsou pestré a poměrně složité. Vulkanická intruze je tvořena nefelinickým bazanitem, sodalitickým tefritem a žilným camptonitem. Jsou zde četné jevy takzvaného mrazového zvětrávání. Skalní útvar je vypreparován z křídových sedimentů a zbytků vulkano klastik. Vrabinec je několikanásobnou intruzí tvořící výplň pravděpodobné přívodní dráhy. Vypreparovaný čedičový sopouch je také vyhledáván zdatnými horolezci.