ÚSTECKÁ STRAŠIDLA II.

 

 

     Tak, konečně jsem se dostala do toho našeho ústeckého muzea na výstavu “Ústecká strašidla”. Nebránily mi žádné technické důvody ani vernisáž, ani žádné jiné záludnosti na mě připravené, a tak mi tedy nyní dovolte konečně vám tuto velmi zajímavou výstavu trošičku přiblížit.
Jelikož jsem čestné a řádně vychované dítko, obětovala jsem desetikorunu, neboť patřím již do kategorie “studenti, důchodci” a byla jsem poslána do prvního patra, kde se v menší místnůstce za tmavým závěsem skrývala řada strašidel. Byla jsem tam úplně sama, čehož jsem samozřejmě využila a vystavené exponáty si náležitě prohlédla.
    Začala jsem trpaslíky, kteří údajně žili v Mariánské skále (ta hora kamene tyčící se nad městem). Poslední tento mrňousek byl prý spatřen v Němčí a teď mají jejich duchové ohromné bály na hradě Blansko. Malí pidižvíci s mušlemi a citrónovými slupkami na hlavě mě zatím moc nevyděsili.
Afftemannl. Tak takovýhle složitý jméno má domovní duch, přinášející do domu neštěstí. Zjevoval se v Krušných horách mezi Cínovcem a Petrovicemi. No, jediné, co jsem u něj bezpečně poznala, byly dásně s bílými zuby.
     Další pověst se váže k roku 1345. To tehdy žila v Levíně zlá kouzelnice Brodka, která se po své smrti stala upírem. Zabíjela a strašila lidi, kteří se jednoho dne rozhodli, že její mrtvolu vykopou a spálí na popel, aby se jí zbavili. Povedlo se jim to jen částečně, protože se ještě teď zjevuje v podobě vzdušného víru. Postavička vyrobená z nejrůznějších kožichů nejrůznějších barev.
Takový hadromolitanový kostlivec se jménem Zlý fořt byl zahuben hejnem rojících se mravenců na Komáří Hůrce. Stalo se mu to poté, co okradl chudou vdovu.
     Divoký lovec s ohnivými psy se zjevoval hlavně v lesích u Těchlovic, Rytířova, Svádova, Třebušína. Ale nejen tam. Byl viděn i u starého dubu v Němčí a na Čertově hřbitově u Varvažova. Byl ztvárněn jako muž s ryšavým plnovousem a s pěti psy, kterým zářily rudě oči.
    Takzvaní Horní duchové za starých dolů v okolí Trmic se zjevovali jako stíny postav nebo vydávali různé zvuky.
    Když jsem došla k těmto dřevěným figurkám, vtrhla do místnosti banda prvňáčků s paní učitelkou a průvodkyní, která malé děti ihned upozornila, že strašidla NEEXISTUJÍ, a že si to lidé vymysleli, aby se měli čím strašit. Školáčci sice všechno odkývali, ale stejně se asi báli, protože výrazy jejich tváří nevěstily nic dobrého.
    No, přesunula jsem se ke Kvílivce, která se nenadále zjevuje na různých cestách Ústecka jako bílé kvílející strašidlo, které mění svou velikost. Tak bacha na ni!
    O kousek dál se ukrývaly bludné duše nekřtěňátek a těžkých hříšníků (když tak aspoň víte, jak skončíte). Ty se ukazují hlavně kolem řeky Bíliny od Hostovic přes Trmice, Koštov a Stadice k Řehlovicím. Spatřeny byly také v Němčí.
Vlkodlak, který obýval les v okolí Čermné, měnil podoby, takže ho nikdo nepoznal…(hlavně že všichni vědí, že to byl právě on…!?).
   Dokonce i Ústí má svého vodníka a vodnici, kteří žili v Labi v okolí Brné, Sebuzína a Církvic. Studentky – budoucí pedagožky, které vytvářely všechny “obludky”, ztvárnily tato strašidýlka jako zelenou a žlutou vodní příšerku s rozšklebenými obličeji.
Svoji pouť jsem ukončila u poslední zasklené vitríny, kde se schovávali šotci, kteří řádili na pile v Chlumci. Pověst praví, že když zaváděli do chodu parní stroj, pošklebovali se strojníkovi, že ho nepustí. Ten je v zápalu zlosti třikrát uškrtil, byl proklet a pohltila ho žebrota.
Ještě snad stojí za zmínku tři včelí úly (nevím, co dělaly na výstavě strašidel): Lov na daňka ze Střekova, Divoženka z Mlýniště a Lovec se lvem také ze Střekova.
A nakonec můžu ještě dodat, že celé výstavě, která se mi celkem líbila, dodávaly tajemnou kulisu zvuky na kazetě, kterou jsem slyšela asi dvakrát…

Vševěd