Dívčí skok a hrad Vrabinec

Nedaleko města Děčína, u Nebočad, nalezneme skálu zvanou Dívčí skok. Pokud pověst nelže, měl by její název připomínat tragickou událost rodiny někdejšího správce hradu Vrabinec, ležícího u obce Těchlovice.
O tomto hradu, původně zvaný Vrábník, je celkem málo záznamů. Pravděpodobně byl založen r. 1400 zámožnými vladyky z blízkých Těchlovic. Roku 1420 hrad vlastnil Mikuláš Lobkovic, ten však hrad za pět let prodává Vartenberkům a jako snad každý hrad patřící Vartenberkům, je roku 1444 zničen lužickým vojskem, jako odplatou za vartenberské loupeživé výpravy do sousedního Saska. Existuje ještě zmínka o obnovení hradu z roku 1504, ale o deset let později je hrad zcela opuštěn. Do dnešních let se z hradu moc nedochovalo, jen skromné zbytky zdiva, které byly v dobách německého romantismu "poopraveny". Roku 1833 hrad navštívil Karel Hynek Mácha. Snad i on si, v době své návštěvy, nechal vyprávět onen smutný příběh.

Jak už bylo zmíněno, děj se odehrává v dobách, kdy zemi sužovala rabující vojska a na hradě Střekov žila banda loupežníků. Ta pustošila kraj a jen málo usedlostí se jejich rabování dokázalo ubránit. Mezi těmi, co se doposud statečně bránili, byla i rodina správce Vrabineckého hradu rytíře Damiána.
Jednoho pochmurného večera se Damián vracel z Těchlovic, když tu uviděl, jak nad hradem krouží hejno havranů: určitě to je zlé znamení! Ještě toho večera požádal svého syna, aby ještě více pojistil obranu hradu a na noc posílil stráže.
Toho večera, se sice nic zlého nestalo, zato ráno se pod hradbami objevili tři rytíři ze Střekova. Damián se jich zeptal co chtějí. Dostalo se mu jednoduché odpovědi: Buď jim dá své tři dcery za ženy, nebo bude jeho hrad obléhán a zpustošen! Damián dobře znal pověst oněch "rytířů", hned jim také vzkázal, že nikdy nedovolí, aby se jeho slavný a slušný rod spojil s bandou neznabohů a loupežníků!
Loupežníci se tedy vrátili na Střekov, kde sebrali své kumpány a táhli na hrad Vrabinec. Damián a jeho věrní druhové se dlouho a statečně bránili, ale proti mocné přesile neměli moc šancí. Když byla prolomena brána hradu a loupeživí rytíři vtrhli do hradu, jen taktak stačily dcery rytíře Damiána utéct z hradu tajným východem.
Střekovští nezůstaly nic dlužni své krvavé pověsti a když všechny obyvatele hradu pobily, hrad vyplenili a zapálili. Oni tři "nápadníci" když zjistili, že dcery stačili utéct, začali prohledávat okolí. Brzo našli stopu, kudy dcery utíkaly a začaly je stíhat. Dopadli je nedaleko Nebočad jak stojí nad skálou. Nebohé dcery, když zjistily, že už nemají kam utéct, raději dobrovolně skočily ze skalního srázu, než aby se vzdaly těm třem kumpánům.

Od těch dob lidé nazvali onu skálu Dívčí skok, aby nikdo nezapomněl na jejich smrt.