Panská sídla v Těchlovicích u Děčína

JIŘÍ ÚLOVEC

Ves Těchlovice se rozkládá na mírné vyvýšenině nad pravým břehem Labe, přibližné osm kilometrů jižně od centra Děčína. Dobu jejího založeni neznáme. Vzhledem ke slovanskému původu jejího jména a jeho významu (Těchlovice = ves lidí Těchlových, srv. Profous-Svo­boda 1957, 318 - 319) můžeme předpokládat její vznik minimálně ve 13. století. Písemné zprávy o ní jsou však podstatné mladšího data.

Shodné s A. Sedláčkem (1924, 89-91) můžeme předpokládal, že vesnici držela vladycká rodina, jejíž členové se po ní psali s predikátem Těchlovští z Těchlovic. O jejím původu toho ovšem mnoho nevíme. Na základě některých indicií je možné domnívat se, že místem jejich původu bylo město Děčín, čili že se původně jednalo o měšťany, osedlé později právě v Těchlovicích. Jejich předek Petr se totiž poprvé, kdy vystupuje v písemných pramenech, píše s predikátem „z Děčína". Bylo to roku 1360, kdy dosazoval ke kostelu v Rychnově, vísce ležící přibližné dva kilometry východně od Těchlovic, nového Faráře Pešíka z Tachlovic (LC l/l, 123). Zdá se tedy, že Petr získal v blíže neznámé době, snad kolem poloviny 14. století , jižně od Děčína menši pozemkový majetek.

Po Pesíkoví zastával místo faráře při rychnovském kostele jakýsi Petr, ovšem ani ten v místě dlouho nepůsobil, neboť již 18. října 1362 ho Petr vystřídal Pavlem z Kuřívod(LC l/l, 185). Je zajímavé, že v tomto zápisu se Petr uvádí pouze křestním jménem bez predikátu.

Zásadní význam pro nás má však zpráva z roku 1363. Dne 23. října totiž Petr,rytíř z Těchlovic" společně s vdovou Canou a jakýmsi Peškem, který tehdy byl pod poručnictvím, dosazovali společně nového faráře Jana z Brozan ke kostelu v Těchlovicich (LC 1/2, 25). Zápis znamená tolik, že podací právo k těchlovickému kostelu bylo rozděleno na tři díly, z nichž první držel Petr, druhý Cana, vdova po Zvěstovi, zřejmě Petrovu příbuzném, a třetí blíže neznámý Pešek. Složitá situace se vyjasnila o několik let později. 13. ledna 1368 byl k rychnovskému kostelu dosazován po rezignaci faráře Pavla Zdeněk z Chlumu. Vzhledem k dělení podacího práva ke kostelu v Těchlovicích na tři díly bychom očekávali stejnou situaci v Rychnově. Zdeněk však byl dosazen pouze Petrem z Těchlovic a vdovou Canou, kdežto o Peškovi není v zápise žádná zmínka (LC 1/2, s.,97).

 Písemné prameny ze šedesátých let můžeme na základě jejich rozboru interpretovat takto:

Petr, zřejmě děčínský měšťan, získal před rokem 1360 snad se svým příbuzným Zvěstem drobný majetek jižně od Děčína, sestávající ze dvou vesnic, totiž z Těchlovic a Rychnova. K majetku patřilo samozřejmě podací právo ke kostelům, stojícím v obou místech. Starší kostel byl prokazatelně v Rychnově, je uváděn již k roku 1352 (Tomek 1873, 77). Proto se zprávy z let 1360 a 1362 vztahují právě k němu. Těchlovický kostel byl založen nejspíše krátce před rokem 1363, kdy se o něm poprvé dozvídáme. Vzhledem k absenci starších zpráv a faktu, že roku 1363 je k němu dosazen první farář, je jisté, že jeho vznik musíme předpokládat někdy mezi lety 1352 až 1363. S tímto datováním nejsou v rozporu ani závěry stavebního rozboru kostela (srv. Kolektiv 1982, 33).

Zpráva z roku 1363, hovořící o sirotkovi Pešíkovi, signalizuje existenci dalšího, jménem

neznámého člena rodu Těchlovských. Pešík však zakrátko poté zřejmě umřel, neboť z mlad­ších písemných zpráv ho již neznáme.

 

 

Obr. 1. Těchlovice, výřez z katastrální mapy vsi z roku 1843. Dnes z velké části již zaniklý poplužní dvůr ležel v její jižní části, poloha tvrze označena písmenem T.

 

 

Po roce 1368 se Petr ani Cana již nepřipomínají. Jejich potomky byli Jan/Ješek, pravděpodobně syn Petrův, a bratři Zvěst a Václav, zřejmě synové Zvěstovi. Zdá se, že Zvěstovi synové byli z těchlovického majetku odděleni penězi. Již jejich otec Zvěst totiž zakoupil neznámého roku od Jana/Ješka z Čakovic poplužní dvůr s osmi usedlostmi v Čakovicích, který po něm zdědili a o nějž vedli roku 1385 soudní při.                  

V držení těchlovického zboží tak zůstal samotný Jan/Ješek, zmiňovaný poprvé roku 1374 v souvislosti se sporem o právo k vesnicím Vysoká a Mukařov u Úštěku.2

 

Zajímavé je, že v několika prvních zprávách vystupuje Jan společně s dalším Janem/Ješkem), píšícím se po nedalekých Konojedech. Tak tomu bylo hned roku 1374, kdy společně koupili zmíněné ves­nice Vysokou a Mukařov, a dále např. 17. ledna 1379, kdy společně dosadili k mukařovskému kostelu po úmrtí Petra nového faráře Mikuláše z Nového Města pražského (LC 3, 104).

Roku 1383 probíhala rozsáhlá soudní pře, když byla projednávána pozůstalost po Václa­vovi řečeném Bílý z Vartenberka na Děčíně. Jan z Těchlovic, který tehdy působil ve službách východočeské větve Vartenberků, musel před soudem obhajovat také svůj vlastní nárok na vesnice Všerazy, Hostice, Mukařov a Vysoký, plat ze vsi Volfartic, mlýn u Dobkovic a slup v Roztokách. 11. prosince 1385 dosadil společně s Ješkem z Konojed nového faráře Křišťana z Dubé k mukařovskému  kostelu místo Mikuláše (LC 3, 174).

 

Obr. 2. Těchlovice, pohled na vesnici s poplužnim dvorem a kostelem od severu. Vlevo na skále nad vsi je schematicky znázorněna zřícenina hradu Vrabinec. Výřez z mapy C. Beichlinga z roku 1831.

 

Kolem roku 1389 vystupoval Jan z Těchlovic opět jako vartenberský zástupce, a to proti Kačce z Hradišťka, která před soud obeslala Janka z Děčina (RT l. 75. č. 6. totéž AČ 4. 536). Zřejmě za své služby obdržel od Janka z Děčína 14. dubna 1391 za pouhých 40 kop grošů českých dlažkovické zboží (RT l, 538). Jelikož mu stále patřil rovněž nedaleký Rychnov. 10. ledna 1397 jmenoval k tamnímu kostelu Jana z Úšteka místo dosavadního faráře Mikuláše (LC 5,276), nového faráře pak do Rychnova dosadil ještě roku 1399 (LC 6, 7).

Řada zpráv o Janovi z období po roce 1400 svědčí o jeho rostoucí úloze v dějinách regionu, ať to již jsou zmínky o soudnich přích nebo jmenování farářů ke kostelům v Těchlovicích. Rychnově, Nebočadech či Levíně. Jan/Ješek tehdy zřejmě nashromáždil dostatek finančních prostředků, takže si byl schopen vystavět honosnější sídlo. Do této doby se psával vždy výhradně po Těchlovicích. Ještě 18. dubna roku 1404 se psal pouze jako Ješek z Těchlovic (LC6, 118), ovšem již l. října téhož roku se připomíná s predikátem ve tvaru „...Jeskonismilitis deTyechlowicz alias de Wrabnyk"(LC 6, 129). Někdy po roce 1404 si tedy nechal vystavět na vysokém kopci přímo nad Těchlovicemi nové sídlo, hrad zvaný Vrabnik či Vrabinec.

 

Jan z Těchlovic se tak pozvedl nad své vrstevníky z řad nižší šlechty, ovšem nikoliv na dlouho. Zřejmě přecenil finanční možnosti své i svého hospodářského zázemí, takže záhy se musel s majetkem rozloučit. Ještě 5. srpna 1413 dosadil k těchlovickému kostelu nového faráře Jana z Komonína namísto starého faráře Jakuba (LC 7,91), ale záhy po tomto datu celé těchlovické či spíše vrabinecké zboží musel prodat. Kupcem se stal nejspíše Zikmund z Vartenberka na Děčíně. Soudíme tak proto, že Zikmund již 5. prosince 1414 vyměnil faráře mezi kostely v Děčině a Nebočadech(LC7, 139- 140), přičemž podací právo k nebočadskému kostelu patřilo vždy majitelům Těchlovic.

 

Obr. 3. Těchlovice,

současná situace torza poplužního dvora s panským sídlem a nejbližšího okolí.

 

Jan z Těchlovic a jeho následníci tak z držby Těchlovic vyšli. Z písemných pramenů o nich víme, že později vlastnili např. Stružnici u České Lípy a jiné majetky v severních Čechách, ale k držbě těchlovického zboží se nikdy nevrátili. Těchlovice tak připadly k děčínskému pan­ství. Po několika střídáních majitelů se kolem roku 1440 staly jeho trvalou součástí. Přímé zmínky pro 15. století o nich prakticky nejsou, jako součást děčínského panství jsou však uváděny např. roku 1515, kdy Mikuláš Trčka z Lípy postoupil panství Hanušovi ze Salhausenu. Jako příslušenství vrabineckého dílu děčínského zboží se tehdy připomíná „v Těchlovicích dvůr poplužní s poplužím vysazený v plat, ves celá tudíž a dvory kmetcí s platem s podacím kostelním tudíž".4

 

O faktu, že vesnice byla stále chápána jako součást bývalého vrabineckého zboží, svědči zápis z roku 1543, kdy se Hanuš ze Salhausenu přiznal, že ještě před požárem zemských desk (tj. před rokem 1541), přesněji roku 1534, prodal Rudolfovi z Rýnu děčínské panství. Jako jeho součást opět uvedl „Sperlinkštejn jinak Vrabinec zámek pustý, dvůr poplužní v Tochlovicích s poplužím vysazený v plat, v Hlinné, v Techlovicich, v Přiravě, v Zadní Lhotce vesnice celé a dvory kmetcí s platem".

 

Obr. 4. TěchIovice, severní (vstupní) průčelí poplužního dvora s panským sídlem. Stav roku 1974 před posledními stavebními úpravami podle zaměření arch. F. Chudoby.

 

Děčínské panství, a tím i Těchlovice tak přešly do rukou mocného rodu pánů z Bunau, tj. z Bynu, Bynova ,jak se v českém prostředí psávali. Za jejich éry jsou Těchlovice opět něko­likrát zmiňovány v pramenech. Bylo to např. roku 1554, kdy k druhému dílu děčínského panství po úmrti Hendrycha/Jindřicha z Bynu připadl „Šperlingštejn jinak Vrabinec, zámek pustý, dvůr poplužní v Tochlevicích s poplužím vysazený v plat" a další příslušenství. Roku 1579 se podělili bratři Rudolf, Gynter a Hendrych mladší o rodový majetek;7 díl s těchlovickým zbožím tehdy připadl nejmladšímu Hendrychovi.

S Hendrychem z Bynu je spojena také závěrečná fáze dějin těchlovického poplužního dvora a panského sídla. Majitel této části děčínského zboží žil pochopitelně především na sídelním zámku v Děčíně. Když se roku 1598 oženil s pannou Annou, dcerou Otty Trmického \ z Miliny na Trmicích a Stebně, uzavřel s jejím otcem svatební smlouvu. Tou pojistil své nevěstě její věno ve výši 18 000 kop grošů míšeňských na svém majetku, totiž na dílu děčínského panství, kromě jiného rovněž na vsi „Tichlowicze".8

 

Význam Těchlovic v následujícím období samozřejmě nestoupl pouze tímto právním ak­tem. Jejich povznesení bylo dáno tím, že Hendrych společně s manželkou především obno­vili místní poplužní dvůr jako vrchnostenský majetek a přímo v jeho areálu si vystavěli nové panské sídlo, které občas navštěvovali. O pozornosti věnované Těchlovicím svědčí rovněž nový kostelní zvon, nesoucí erb pánů z Bynova a letopočet 1614 (Zinke 1879, 146).

Hendrych z Bynu užíval svou část děčínského majetku až do druhého desetiletí 17. století. Roku 1613 publikoval závěť, k čemuž získal povolení od Rudolfa 11. již roku 1607."Veškerý majetek tehdy odkázal svým nedospělým dětem, totiž synům Rudolfovi staršímu, Gynterovi, Rudolfovi mladšímu a dcerám, za jejichž poručníky ustanovil manželku Annu, své bratry Gyntera a Rudolfa z Bynu a Jana Abraháma ze Salhausenu. V kšaftu samozřejmě neopomněl ani manželku, jejíž věno bylo, jak již víme, pojištěno na děčínském panství. V kšaftu bylo přímo uvedeno, že kromě jiného má přímo na Těchlovicích zapsanou sumu 50 kop grošů míšeňských.'°

 

 

Obr. 5. Těchlovice, severní průčelí poplužního dvora s panským sídlem po poslední stavební úpravě. Stav roku 1995.

 

Držba děčínského panství pány z Bynu skončila dost neslavně. Hendrychův dědic Rudolf starší se sice k svému štěstí stavovského povstání z let 1618 až 1620 nezúčastnil, takže při pozdějším obviněni prokázal před soudem svou nevinu a posléze byl omilostněn a veškerý majetek mu byl ponechán (srv. Bílek 1882,53), ovšem pohroma přišla roku 1627. Tehdy bylo pro Království české vydáno Obnovené zřízení zemské, povolující výhradně římskokatolické náboženské vyznání. Páni z Bynu jako protestanti proto byli nuceni odejít ze země. Rudolf starší prodal 2. srpna 1628 děčínské panství za celkovou sumu 160 000 zlatých rýnských Kryštofovi Šimonovi z Thunu a vystěhoval se z Čech."

Bynovští ovšem čekali na první příležitost, aby majetek mohli získat zpět. Ta se naskytla na podzim roku 1631, při saském vpádu do Čech. Se saskými vojsky se tehdy vrátila řada českých emigrantů, využívající prvních saských úspěchů v bojích s císařskou armádou. Situace se však počátkem

následujícího roku 1632 zcela změnila a všichni bývalí navrátilci byli nuceni opět odejít z Čech, tentokrát už natrvalo. Přestože odešli, bylo se všemi opět vedeno soudní řízeni, a to alespoň v nepřítomnosti. Rudolf dopadl následovně: „Rudolf z Bynu. Dřívěji, nežli jest pro náboženství ven ze země ujel, statek svůj děčínský poradně trhem vysoce urozenému panu, panu Kryštofovi Šimonovi hraběti z Tunu prodal, jest se ho zase také v ten čas vpádu lidu nepřátelského do země mocně ujal, většího dílu téhož statku v držení a užíváni byl, lidi v poddanost a člověčenství sobě uvedl, a jeho dotud a tak dlouho v držení a užívání zůstával, až jest nepřítel zase ven ze země vyhnán."12 Je samozřejmé, že majetku se ujal opět Kryštof Šimon z Thunu, jehož dědici v jeho držení setrvali až do 20. století.

Obr. 6. Téchlovice, jižní průčelí poplužního dvora s panským sídlem. Slav roku 1974 před posledními stavebními úpravami podle zaměření arch. F. Chudoby.

Na základě rozboru dochovaných historických zpráv o Těchlovicích můžeme v jejich ději­nách vystopovat dva časové úseky, v nichž ve vsi existovala panská sídla. Je to především období od poloviny 14. století do počátku následujícího věku a poté přelom 16. a 17. století.

V prvním období Těchlovice tvořily centrum menšího šlechtického zboží, k němuž patřily prokazatelně minimálně vsi Těchlovice a Rychnov. Přímo v Těchlovicích pak stávalo panské sídlo majitelů tohoto zboží, šlechticů Těchlovských z Těchlovic. Když byl před rokem 1404 na zboží založen hrad Vrabinec, význam staršího sídla pochopitelně poklesl a po připojení vrabineckého panství k Děčínu prakticky zmizelo. O jeho stavební podobě nevíme nic, netu­šíme ani, kde vlastně stávalo. V písemných pramenech se projevuje pouze v predikátech majitelů zboží ve tvaru „z Těchlovic", případně „Těchlovec z Těchlovic". Pokud toto sídlo nebylo zničeno roku 1444 za taženi vojska lužického Šestiměstí proti některým místům českého severu, při němž byl dobýván rovněž hrad Vrabinec (Jecht 1913-1915,313 apozn. 3), pak zaniklo nedlouho poté. Jeho příslušenství, totiž především poplužní dvůr jako základ pan­ského hospodářství, bylo rozděleno, samotný dvůr pak pronajat poddaným ze vsi. Tuto skutečnost potvrzuji všechny mladší prameny, neboť od roku 1515 ho zmiňují přímo jako „vysazený v plat".

 

 

Obr. 7. Těchlovice, jižní průčelí poplužního dvora s panským sídlem po poslední stavební úpravě. Změnil se počet oken v patře, zmizel samostatný vstup na točité schodiště do patra a venkovní dveře do sklepa, nově byl vybudován balkon. Stav roku 1995.

 

 

Obr. 8.Těchlovice,  detailní pohled na část jižního průčelí s balkonem, neseným renesančními konzolami.  Stav roku 1995.                                                                           

 

K obnově poplužního dvora a přímého vrchnostenského podnikání v Těchlovicích došlo až před koncem 16. století. Tuto změnu signalizují opět písemné prameny, dosvědčující, že vsi  byla postupně věnována větší pozornost, a to nejprve v souvislosti se zápisem věna Anny Trmické roku 1598. Tehdy bylo v Těchlovicích založeno nové sídlo, které jeho majitelé zřejmě využívali k sezónně omezeným pobytům (trvale sídlili pochopitelně na děčínském zámku). Toto sídlo však využívali velmi krátce. Rokem 1628 jeho úloha skončila, neboť nadále sloužilo potřebám provozu poplužniho dvora, a to zejména jako sídlo jeho správy. Od 19. století  byl poplužní dvůr pronajímán společně s bývalým sídlem nájemcům, po pozemkové reformě se stal soukromým majetkem.    

                                                 |

 

Obr. 9. Těchlovice, renesanční znak nad průjezdem. Stav roku 1995.

 

Podívejme se blíže na celkovou situaci tohoto mladšího panského sídla. Ves Těchlovice se rozkládá v mírném svahu nad pravým břehem Labe, podél Těchlovického potoka. Přibližně  uprostřed vsi se tyčí gotický kostel, zasvěcený sv. Janu Křtiteli, jižně od něho pak byl založen nový panský poplužni dvůr. Vzhledem k současným omezeným vědomostem není možné říci, zdali vznikl jako přímý nástupce gotického poplužního dvora, nebo byl založen „na zeleném drnu". Vzhledem k blízkosti ke kostelu je však možné předpokládat starší sídelní tradici místa, na němž se rozkládá.

                                                            

 

Obr.10  Těchlovice-jedna z dochovaných renesančních konzolí.

 

 

Nový poplužní dvůr zaujímal původně velké prostranství v jižní části vsi.Proto byl poměrně výrazně zachycen již v příslušné sekci tzv. Josefského vojenského mapování z let 1764 až 1767 a následně rovněž katastrální mapou z roku 1841 '4

 

Podle mladší mapy je možné odhadnout rozměry poplužního dvora tvaru obdélníka na téměř 70 x 100 m, přičemž jeho delší osa " byla orientována téměř přesně ve směru sever-jih (obr. I).

 Většinu pravidelné zástavby dvora tvořily užitkové stavby, vlastní panské sidlo stávalo při jeho severovýchodním nároží, přimo před kostelem. Tento stav potvrzuje rovněž nejstarší dosud známé vyobrazení Těchlovic, zachycené v pohledové mapě povodí Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem od C. Beichlinga z roku 1831 (viz obr. 2).'5                                                

 

Do dnešní doby se z velkého dvora dochovala po rozsáhlých destrukcích jen torza dvou křídel právě při již zmíněném severovýchodním nároží. Zbytek severního průčelí vyplňuje novější požární zbrojnice, vystavěná za pomoci zbytků starší budovy, ostatní budovy dvora pak zcela podlehly demolici (srv. obr. 3).

Zbytkem panského sídla je patrová obdélná budova čp. 20, stojící v severním průčelí bývalého dvora (obr. 4 až 8). Ve východní části obsahuje valeně klenutý průjezd s lunetami do prostoru bývalého nádvoří. Nad průjezdem se na vnější fasádě sídla dodnes dochoval plastický erb rodu pánů z Bynu s letopočtem 1605 a iniciálami vlevo (heraldicky napravo) „HVB" čili „Heinrich von Bunau" a vpravo (heraldicky vlevo) „ATVM" ve významu „Anna Trmitzin von Muhlen". Erb s nápisem je po stranách ozdoben dvěma andílky a dole ženskou hlavou (srv. obr. 9). Dovoluje nám přesně určit stavitele nového poplužního dvora a zřejmě rovněž dobu jeho výstavby, totiž období těsně před rokem 1605.'6

 

Obr. 11. Těchlovice, plán sklepů pod obytnou části poplužního dvora s panským sídlem. Stav roku 1974 před poslední stavební úpravou, zachycující ještě samostatný přístup do sklepa přímo z nádvoří podle zaměření arch. F. Chudoby.

 

Renesanční původ sídla potvrzuje slušné množství architektonických detailů, dochova­ných na stavbě. Bohužel v důsledku několika úprav objektu pro bytové účely beze zbytku zmizela veškerá okenní či dveřní ostění, ale přesto tu zůstaly jiné architektonické články. Jsou  to rozměrné konzoly zazděné do vnitřní obvodové zdi poplužního dvora, které původně  nesly ochoz a tvořily komunikační spojnici patra. Do dnešní doby se dochovaly dvě z nich  přímo na sídle, kde nesou balkon, třetí je zčásti zazděná do mladšího opěrného pilíře vedlejší  budovy (viz obr. 6, 7 a 8). Konzoly jsou profilované a svým tvarem a rozměry prakticky  totožné s konzolami, které známe z jiných staveb pánů z Bynu, především z rozpadajícího se  zámku v Libouchci a dále ze zaniklého zámku Schonstein u Tisé (Ulovec 1991,247-260, srv.  obr. 10). I v těchto případech jsou datovány do závěru 16. století. 

 

 Obr. 12. Těchlovice, plán přízemí obytné části poplužniho dvora s panským sídlem. Slav roku 1974 před poslední stavební úpravou, za níž byla střední místnost rozdělena novou příčkou a spojena druhými dveřmi s vedlejší prostorou, rovněž nově rozdělenou. Podle zaměřeni arch. F. Chudoby. 

                    |

Obytný objekt čp. 20 je podsklepen několika prostorami zaklenutými vysokou valenou klenbou (obr. II). Přistup do nich původně vedl samostatným vstupem ze dvora, po pře­stavbě byl změněn a ústí přímo do přízemí tvrze.

Přízemí objektu, do něhož vede původní vstup přímo z nádvoří, obsahuje několik prostor (obr. 12 a 13). Za vstupní místností, po jejíž pravé straně je vestavěné točité schodiště do patra a na bývalou pavlač, se rozkládá velká síň obdélného půdorysu rozměrů 5x6 metrů. Stavitel ji zaklenul křížovou klenbou s lunetami a výrazným síťovým vzorcem plastických štukových hřebínků (obr. 14). Vzorem pro její klenbu, která v této části severních Čech není až tak vzácná, mohl být nedaleký zámek v Jílovém, v jehož přízemí zůstala dochována téměř shodná klenba. Obdobné klenby pak můžeme nalézt např. ve stavbách renesančních tvrzí v nedalekých Markvarticích a ve Velké Bukovině

Při předsíni a této místnosti se napříč celým domem rozkládá další obdélná místnost, zakle­nutá rovněž valenou křížovou klenbou s hřebínky. Za poslední přestavby byla rozčleněna přepážkami v několik užitkových prostorů, renesanční klenba v ní však zůstala zachována.

Půdorysně obdobně je uspořádáno rovněž patro objektu, přístupné z přízemí zmíněným točitým schodištěm a zaklenuté valenou křížovou klenbou s hřebínky. Vedlejší objekt, tvořící s popsanou budovou dříve severovýchodní nároží dvora, je pak v přízemí zaklenut čtyřmi  poli obdobné křížové klenby na střední pilíř, patro křídla je však dnes již jen plochostropé.    Objekt těchlovické renesanční tvrze tvoří společně se sousedním křídlem pěknou ukázku  panského sídla vzniklého na velkém dominiu, které bylo majiteli využíváno jen okrajově. I přes tento fakt však bylo vybudováno jako velmi hodnotná stavba s řadou stavebních  detailů a náročně řešených kleneb přízemí. Dnes je současnými majiteli, manžely Kohoutovými, dobře udržováno a využíváno především k bydlení. Doufejme, že i následující majitelé i těchlovické tvrze si budou vědomi hodnoty objektu a zachovají ho pro naše potomky.

 

 

Obr. 13. Těchlovice, příčný řez panským sídlem podle zaměření arch. F. Chudoby z roku 1974 (všechny kresby autor).

 

 

 

 Autor na tomto místě děkuje současným majitelům tvrze v Těchlovicích, manželům Kohoutovým, za umožnění prohlídky objektu a zapůjčení stavebních plánů, bez čehož by část tohoto příspěvku o stavebním vývoji tvrze nemohla vzniknout.

POZNÁMKY

1) Státní ústřední archiv (dále SÚA) — Desky dvorské (dále 1)15) 13. fol. 178v.. cd. R l l, s. 521 - 522. ,   a AČ 31, s. 280—281. 4. 71.

2)SÚA—DD 13-fol. I84:ed.RT l, s. 445. a AČ 31. s. 291. C. 93.

3) SÚA —UĎ 13, lol. 172v.—!74.; cd. AČ 31. s. 271—274. č. 49.

4) SÚA — Desky romské větší (dále DZV) 84, fol. C 22v.—24v., zápis i roku 1543.

5) SÚA — DZV 4, fol. L 12v.—l 5, totéž srv. 307—309, é. 717.

6) SÚA—DZV 51. fol. A 19—20.

7) SÚA—DZV 65, fol. A 18—18v.. zápis z roku 1580.

8) SÚA — DZV 174. fol. L 28v— M Iv., zápis z roku 1600.

9) SÚA — DZV 137. fol. R 4v.—5, zápis z roku 1614.

10) Tamtéž, fol. B 5—10.

11) SÚA — DZV 298. fol. N 26—28v., zápis z. roku 1634.

12) SÚA — Stará manipulace, sign. C 215/C l/7a, fol. 6v.„ seznam potrestaných po šaškem vpádu.

13) SÚA—Josefské vojenské mapováni, sekce č. 27.

14) SÚA —Indikační skica obce Techlovicc, Litoměřicko 580.

15) Labské panorama C. Heichlingazrokii 1831 je dnes ve sbírkách Muzea inčsta Ústi nad Labem. Za jeho kopii pro tento příspěvek autor díkujc Mgr. V. I loutkoví, vědeckému tajemníkovi loholo muzea. Publikovali je např. Umlauft— Wunsch 1932. 35.

16)0 erbu naposledy podrobněji Kasík 1996. 64.

VYDANÉ PRAMENY

AČ - Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, sebrané z. archivu domácích i cizích.   Sv. 31, ed. Friedrich, G., Praha 1921.

LC - Libri confirmationum ad heneficia ecciesiastica Pragensem per archidiocces''m. Sv. l/l. cd.

Tingl. F. A., Praha 1867. sv. 1/2, cd. Rmler. J., Praha 1874. sv. 3. cd. Kmier. .1.. Prali • 1879. sv. 5. cd. ^   Tingl, F. A., Praha 1866. sv. 6, cd. Emler, .J.. Praha 1883, sv. 7. cd. F.nlicr. .1., Pr-ihii 1886. ; Emier. S. 1873: Registra decimarum Papaliuin Čili regisira desátků papežských z. dioecezi Pražské.   Praha.

Jecht. R. 1913 - 1915: Codex diplomaticus I-usatiae superioris IV. 2. Heft, 1442 - 1448. (idrlit/.. 'i RT— Reliquiae tahularum leirac regni Bohemie anno MUXLI igne consumptariim, tj. Pozůstatky desk  zemských království českého r. 1541 pohořelých, l. díl, ed. EmIer. .1. Praha 1870. S

 LITERATURA

 Kasík, S. 1996: Rodové heraldické památky na Děčínsku a Šluknovsku, Děčín. ,? Kolektiv 1982: Umělecké památky Čech 4 | I7Z|. Praha. "' Profous.A. — Svoboda,.!. 1957: Mistní jména v Čechách. Jejich vznik, původní  význam a změny. Sv. 4. Í.   S - Z. Praha.

 Úlovec. J. 1991: Zaniklá tvrz a zámek Schonstein. lil: Castellologica bohemica 2. 247- 260. Praha.. Umlaufl,  Wiinsch, F. J. 1932: Line Beschreihung der Orte des Aussiger Bezirkes vor hundert,   Jahren und in derGegenwart. In: Jahrbuch und Kalender fur Aussig( Sladt und Bezirk). roč. 8;'1932.   s.34 - 69.

g. Zinke, A. 1879: Tichlowitz und seine sagenreiche Umgebung. In: Mittheilungen des Nordbohmischen -   Excursions-Clubs. Jg. 2,11. 3. s. 144- 147, li. 4, s. 174- 177.

OPIS SPOLEČNOSTI PŘÁTEL STAROŽITNOSTI / 106 • 1/1998